Laboratoř elektronických multimediálních aplikací 

Fakulta informatiky Masarykovy univerzity v Brně

přeskočit na navigaci ↓ | Grafická verze | [Textová verze]

Kniha (Michal Hrabí)

Toto by měla být finální verze scénáře, podle kterého se film točí.

Záběr na šuplík, který otevírá ruka a vytahuje pistoli. začíná hrát: Adiemus - Alame Oo Ya
Kamera sleduje pistoli v ruce postavy. Ta kráčí ke stolu a pokládá pistoli vedle věcí na čištění.  
Záběr na stůl a věci. Fotka manželů, pistole, ...  
Záběr na ruce, které začínají čistit pistoli.  
Zvětšuje se záběr. Je vidět i obličej hrdiny. Jeho výraz je směsice rezignace a nenávisti. S výraznou chutí zabíjet. Vnitřní monolog: "Nemyslel jsem si, že bych byl schopen zabít, ale toto je jediné řešení."
Vzpomíná (záběr na oko, záblesk a vzpomínka).  
Hrdina se probouzí ráno vedle manželky. Potichu vstává, aby ji nevzbudil. Otvírá okno, je lehce průvan. Doprovázeno zpočátku monologem (zoufalým hlasem): "Proč to musí takhle skončit? Žilo se nám fajn ...")
Podívá se ještě na lístky do divadla na dnešní večer položené na skříňce. Detail vstupenek.  
Nasnídá se a jde do práce (obrazy jsou velice krátké - jen detail na hrnek s čajem, utáhnutí kravaty a tkaniček u bot a dovření dveří). Kvůli průvanu se lístky lehce nadzvednou (to je důvod, proč jsou vlastně potom pod skříní).  
Zavírá dveře od bytu, pozdraví sousedku, která byla zrovna někoho vyprovodit a s kufříkem (v obleku) jde do práce. komentář: "Ráno jako každé jiné. Až po cestě ..."
Cestou ho něco donutí zastavit zvuk na pokraji slyšitelnosti
Blízko cesty. Hluboké dunění (jako tlukot srdce) - nejprve slabé, potom silnější, čím víc se ke zdroji blíží
Spatří knihu. Rozhlédne se kolem, zda ho někdo nevidí (kromě napůl spícího homelessa kolem nikdo není), potom knihu zvedá ze země a prohlíží si ji. Tlukot srdce je jakoby měkčí a klidnější
Kniha je tlustá a celá popsaná, nemá však žádného autora ani název (ani na hřbetu, ani uvnitř). "Kniha ... bez názvu, bez autora,"
Hrdina ukládá knihu do kufříku a jde dál.  
Před vchodem do práce si hrdina všimne auta. Pozdraví právě přicházejícího kolegu, který sledoval jeho pohled komentoval to: "Pan šéf dnes výjimečně včas."
Hrdina si sedá v kanceláři k počítači a začíná pracovat. Po chvíli ho ale svým tlukotem láká kniha. Otevírá ji a začíná číst.  
Černobílé zmatené záběry z dětství (ze školky).  
Hrdina odkládá knihu bokem a zakroutí hlavou (co to je jako za hloupou knihu). - prolínaný záběr s následujícím  
Hrdina při čištění zbraně kroutí hlavou při vzpomínce, jak nevinně to začalo. komentuje to: "Začalo to tak nevinně"
V práci hrdina škvírou v nedovřených dveřích zahlédne, jak se k němu blíží šéf. Toho cestou někdo zastaví (kolega). "Tak co ta tvoje nová známost? Není náhodou vdaná?"
Šéf odpoví s lišáckým úsměvem: "Jo, je, ale to je snad jedno, ne?"
Šéf přichází k hrdinovi. Šéf: "V posledním projektu jsi nadělal dost chyb, musíš to ještě dnes opravit, protože se to má zítra odevzdávat"
Hrdina: "Ale to nejde, já dneska něco mám"
"To je mi jedno. Budeš tu tak dlouho, dokud to nedoděláš, jinak ....", nechá šéf větu nedokončenou ve smyslu "máš padáka"
Hrdina se pouští do práce, ale kniha ho opět zláká.  
Vzpomínka na mládí. Seznámení s nastávající manželkou, svatba.  
Hrdina jde na plánovaný oběd se svou manželkou. Omlouvá se ženě, že přichází později. Ta už na něj čeká v restauraci u stolu. Číšník donese jídlo a popřeje: "Dobrou chuť". Manželka začíná rozhovor: Ž: "Tak jak to jde v práci?"
M: "Ale, špatně, musím dodělat ..."
Střih na pozdější dobu, kdy už dojídají
Ž: "Víš ... budeme si muset vážně promluvit."
M: "Teď ne, musím hned zpátky do práce."
Ž: odmítavě kroutí hlavou (ve smyslu "seď a poslouchej") "Asi se toho v našem životě dost změní"
M: podrážděně "A jak to myslíš, co tím chceš říct?"
Ž: "Vůbec si mě nevšímáš, myslíš jen na svou práci. Tak se nediv, že už toho mám dost."
M: "Já toho taky mám dost, musím běžet!" odsekává podrážděně hrdina, odhazuje ubrousek a odchází od stolu.
Hrdina bere opět knihu (otevírá v místě záložky) a čte.  
V knize popsán právě proběhnuvší rozhovor u oběda. Opakující se a přibližovaný záběr: "...nevšímáš... ...mám dost...".  
Hrdina si uvědomuje, že teď už kniha bude popisovat budoucnost, podívá se, kolik mu zbývá do konce knihy a oddechne si, jakoby říkal: "budu žít dlouho". komentuje to: "to je současnost!"
Hořké pousmání při této vzpomínce a čištění zbraně.  
Záběr na záznamník. Manželka nechává vzkaz. (manželka telefonuje z pohovky na které odpočívá u kamarádky, kde se jí udělalo špatně). "Nechci, aby sis ten dnešní rozhovor nějak špatně vyložil. A taky už nechci dál čekat, než ti to řeknu. Navíc, do telefonu je to jednodušší. Musím ti to říct. Bude tu ... je tu někdo třetí ..."
Hrdina je vzteklý. Vzhlíží od knihy a znovu zkoumá stránky. Naštvaně otáčí listy. "Tady chybí list! Co sakra, řekla, co řekla?".
Hází knihu do kufříku a spěchá domů.  
Před domem se zarazí. Zrovna vidí odjíždět šéfovo auto (ještě zaslechl smějící se ženský hlas).  
Hrdina jde do bytu. Doma nikdo není. Je mu to divné. Nejdřív zmateně pobíhá po bytě a volá na manželku, nikoho však nenachází. Nevidí ale ani lístky do divadla.  
Hrdina si představí svého šéfa, jak řídí auto, baví se s hrdinovou manželkou a z kapsy mu čouhají ty dvě vstupenky.  
Naštvaně zasouvá zásobník.  
Pak si sedá a otevírá knihu na místě záložky.  
Kniha (poslední obraz): Zmatené záběry z nějaké krvavé události - hrdina držící zbraň, ruka tisknoucí kohoutek, plačící manželka objímající mrtvé tělo (které vypadá spíš na šéfovo i když je hrdinovo), hrdinův hořký úsměv (záběry jsou ty samé, jako na konci filmu, akorát v trochu jiném pořadí, tím to vypadá, že hrdina vraždil).  
Hrdina se leká, zavírá knihu (záložka byla někde o pár stran předtím) a vyhazuje ji z okna.  
Kniha dopadá na zem, otevírá se v místě záložky (zpomalené záběry).  
Hrdina jde ke skříňce, otevírá šuplík a vytahuje pistoli (první záběr filmu). začíná hrát závěrečná melodie: Portishead - Give me a reason, nebo možná něco jiného
Zbraň je připravena k použití, vyčištěna a nabita. Výraz tváře napůl mezi chutí vraždit a spáchat sebevraždu.  
Zpomalený záběr na knihu, jak vítr otáčí listy směrem ke konci knihy. tlukot srdce
Hrdina sedí se zbraní v ruce a přemýšlí (koho zabít). Promítá si opět scénu se šéfem a svou manželkou v autě. Když tu ho náhle vyruší telefon.  
Záběr na knihu, jak otáčí list. tluče srdce
Hrdina telefon nezvedá, tak se zapíná záznamník. Manželka říká (je to ten hovor, popsaný v knize kde chyběla stránka) " Nechci, aby sis ten dnešní rozhovor nějak špatně vyložil. A taky už nechci dál čekat, než ti to řeknu."
Záběr na pohozené lodičky a kabelku "Navíc, do telefonu je to jednodušší. Musím ti to říct. Bude tu ..."
Hrdina s trpkým úsměvem a přikývnutím pomalu přikládá pistoli k hlavě. Sám sobě si potichu říká "Bude tu ... "
Kratičký záběr šéfa v autě, jak se baví se spolujezdkyní (která ale není vidět).  
Záběr na manželku, jak s mobilem u hlavy (tak, že není nic víc z místa odkud volá vidět) říká.. "... je tu někdo třetí ... "
Kamera se trochu vzdaluje.  
Záběr na knihu, jak se otáčí list a je vidět, že zbytek knihy je tvořen pouze prázdnými stránkami. tlukot srdce neustále sílí
Hrdina začíná tlačit na kohoutek zbraně (detail ruky, kohoutku - stejný záběr, který byl ve zmatených záběrech poskytovaných knihou).  
Záběr na šéfa, jak jede v autě a do záběru se dostává skoro i jeho spolujezdkyně.  
Vzdalující se kamera od manželky, která do telefonu říká... "... budeme ..."
  zazní výstřel
V tu chvíli hrdina padá k zemi.  
Záběr na manželku, jak telefonuje z mobilu a leží na gauči. "... mít dítě. Jsem těhotná, udělalo se mi zle když jsem byla u kamarádky ..." zvuk se vytrácí
Obrazy jako z knihy, když byla popsána krvavá událost. V jednom ze záběrů dopadá tělo na zem (je vidět zezadu). Kamera přeostří z těla na lístky, které jsou pod skříní. Detail na vstupenky ležící na podlaze.  
Šéf sedí v autě vedle sousedky našich manželů.  
Manželka zavěšuje telefon.  
Kniha se na ulici, kde leží, zavírá. Obraz tmavne.  
Knihu na ulici zvedá neznámá osoba a odnáší si ji domů.  

KONEC